Vše nejlepší ke státnímu svátku 28. října

K 98. narozeninám přeji naší republice dobrou paměť, silnou ideu, vzdělané a zapálené lidi, kteří dobrou pamětí a vzdělaností oplývají. Právě na tom byla naše státnost založena, na tom vydržela skoro sto let. Zatím. Vystudoval jsem historii a byl jsem vychován ve vlasteneckém duchu. Tak vím, že náš stát vyrostl na silných myšlenkách a znalostech i na vědomí dlouhodobé kontinuity národní svébytnosti, která se nikdy neobešla bez silných osobností a bez lidí, kteří je následovali a byli ochotni pro naplnění a pokračování myšlenky národní samostatnosti něco obětovat a udělat.

Právě tuto symbolickou a klíčovou okolnost jsem měl na mysli, když jsem byl v Poslanecké sněmovně jedním z navrhovatelů zákona, který stanovil, že dr. Eduard Beneš se zasloužil o stát. Nešlo mi jen o prostou glorifikaci jedné z osobností našich dějin. Nešlo mi jen o to připomenout slova T. G. Masaryka, že „bez Beneše by nebyla republika“. Šlo mi o symbolické vyjádření skutečnosti, že dobře fungující stát se neobejde bez vzdělaných, pracovitých a charizmatických osobnostní, lidsky bohatých, zkušených a odhodlaných lidí, kteří se řídí vyššími hodnotami nežli čtyřletým předplatným za křeslo ve sněmovně za peníze voličů. Právě v tradici silných osobností jako TGM a E. Beneš vidím základní ideu a realizační mechanizmus udržitelnosti našeho státu spočívající na fundamentu hluboké a všestranné vzdělanosti a životní zkušenosti. Stále mě přitom pronásleduje srovnání s dneškem. Za „muži října“ šel celý národ, který s nimi sdílel jejich ideu – to byla podstata onoho zázraku jménem „první republika“.

Právě díky všestranně lidsky silným, vzdělaným a charizmatickým osobnostem mohli jít Sokolové budovat a bránit i se zbraní v ruce naše hranice ve chvíli, kdy jsme žádnou skutečnou armádu ještě neměli. Právě díky takovým osobnostem jsme jako první v Evropě bez zaváhání vzdorovali od 21. května do 29. září 1938 v obklíčení Němců, Poláků, Maďarů, sudetských Němců. A to jmenuji jen pouhé dva ze silných okamžiků našich dějin.

Stále mě pronásleduje otázka, jak je to dnes? U nás v Evropské unii. Tehdy lidé šli za Masarykem a Benešem… Za kým jdou, nebo by alespoň mohli jít dnes?

PhDr. Karel Šplíchal

Autor je zastupitelem MČ Praha 4.

Vytisknout